Jdi na obsah Jdi na menu
 

Nostradamus

Michel de Nostre-Dame zvaný Nostradamus
14. prosince 1503 - 2. července 1566

Narodil se 14. nebo 21. prosince roku 1503 v Saint-Rémy-de-Provence v jižní Francii, kde je dosud dochován jeho rodný dům. Michel de Nostredame pocházel z početné rodiny. Jeho otec Reynière de St-Rémy (obchodník s obilím) a matka Jaume de Nostredame měli celkem nejméně devět dalších potomků. Rodina nosila původně Židovské příjmení, ale otec Jaume, Guy Gassonet, konvertoval na křesťanství okolo roku 1455, a převzal křesťanské jméno "Pierre" a příjmení "Nostredame". Michelovo sourozenci - Delphine, Jehan (c. 1507–77), Pierre, Hector, Louis (narozen 1522), Bertrand, Jean (narozen 1522) a Antoine (narozen  1523). O dětství Nostradama není mnoho známo. Předpokládá se, že byl vzděláván svým dědečkem z matčiny strany, Jeanem de St. Rémy.
Ve věku patnácti let nastoupil mladý Nostradamus na Avignonskou univerzitu studovat bakalářství. Z Avignonu (kde by za normálních okolností dostudoval Trivium (skládajícího se z gramatiky, rétoriky a logiky), byl nucen odejit, když byla univerzita uzavřena z důvodu propuknutí morové epidemie. Nostradamus po opuštění Avignonu (podle jeho vlastních slov), cestoval krajem po osm let. Od roku 1521 vynalézal léky z bylinek. V roce 1529, po několika letech jeho lékárnické praxe, nastoupil na univerzitu v Montpellier, aby získal doktorát z lékařství. Bohužel byl zanedlouho z univerzity vykázán, jelikož se zjistilo, že byl lékárníkem, což bylo výslovně zakázáno stanovami univerzity. Listina o vyloučení ze studia (BIU Montpellier, Register S 2 folio 87) stále existuje ve fakultní knihovně. Nicméně, většina z jeho vydavatelů a korespondentů jej později označovala za "doktora". Po svém vyhoštění pokračuje Nostradamus ve své práci, pravděpodobně ještě jako lékárník. V té době se stal známým, za vytvoření "růžové pilulky", které údajně chránila proti moru.
V roce 1531 byl Nostradamus pozván Julesem-Césarem Scaligerem, čelním renesančním učencem, do francouzkého Agen. Tam se oženil s ženou, jejíž jméno je nejisté (pravděpodobně Henriette d'Encausse), která mu porodila dvě děti. O tři roky později, v roce 1534, jeho manželka a obě jejich děti zemřeli. Důvodem byl pravděpodobně mor. Nostradamus, po jejich úmrtí, pokračoval v cestování po Francii a Itálii.
Po jeho návratu z cest, roku 1545, pomáhal prominentnímu lékaři (Louis Serre), v boji proti moru v hlavním ohnisku, Marseille. Sám pak řešil další ohniska nákazy v Salon-de-Provence a v krajském městě, Aix-en-Provence. Nakonec se roku 1547 usadil v Salon-de-Provence v domě, který stojí dodnes. V té době se oženil s bohatou vdovou jménem Anne Ponsarde, s níž měl šest dětí - tři dcery a tři syny. Mezi léty 1556 a 1567 získal společně s manželkou jednu třináctinu podílu z obrovského projektu. Jednalo se o projekt zavlažovacích kanálů v oblasti Salon a nedaleké Désert de la Crau z řeky Durance, jehož organizátorem byl Adam de Craponne.

Nostradamova proroctví

Kromě úcty a reputace si již od prvního vydání proroctví roku 1555 Nostradamus vysloužil posměch a odpor. Jedním z nejzuřivějších odpůrců se stal jeho bývalý mistr, lékař Scaliger, který tvrdil, že Nostradamovy předpovědi jsou snůškou lží a výmyslů. Ani později na tom nebyl o nic lépe. V 19. století se dokonce jeho jméno vžilo ve francouzštině jako synonymum pro „mága, kouzelníka“ používané podle Littrého slovníku pouze v posměšném významu. Ku prospěchu mu nebylo ani to, že jeho výroky byly používány k politické propagandě. Například během druhé světové války interpretoval Goebbels některá jeho čtyřverší jako předzvěst porážky spojeneckých vojsk. Po útoku na World Trade Center se na Internetu objevily verše, v nichž údajně Nostradamus tuto událost předpověděl. Ve skutečnosti šlo o montáž z několika čtyřverší nebo o falešnou napodobeninu.

V každé době existovali lidé, kteří Nostradama hájili a hájí. Podle nich samotné životopisné údaje svědčí o tom, že mínil své předpovědi upřímně. Byl prototypem renesančního člověka s širokým záběrem. Věnoval se lékařské vědě, literatuře, astronomii, astrologii, výrobě léků atd. Nesrozumitelnost a tajuplnost jeho proroctví je podle jeho příznivců dána tím, že žil v nebezpečné době, v níž bylo třeba mít se na pozoru.

Právě nejednoznačnost Nostradamových čtyřverší svádí mnohé, aby se pokusili o konkrétní výklad. Není to jednoduché. V prvé řadě v 16. století neexistovala jednotná typografie. Pravopis jednotlivých slov se od jednoho vydání k dalšímu mění, až může dojít k naprosté změně původního významu. Například z výrazu Par le cinquiesme (= skrze pátého/ý/ou) se postupem času stává Carle cinquiesme = Karel V. Druhým kamenem úrazu je volnost, jakou si sám autor dopřál při psaní čtyřverší. Používá často archaickou, někdy i originální větnou skladbu, francouzské výrazy míchá s latinskými, řeckými a provensálskými. Hraje si s anagramy, hojně využívá alegorických obratů a mytologických narážek. Sám přiznává, že některá slova upravil. To vše činí z jeho veršů tvrdý interpretační oříšek. Některé naopak zarážejí svou přesností. Nejslavnějším je v tomto ohledu pětatřicáté čtyřverší z první stovky veršů, které podle Nostradamových současníků předpovědělo smrt krále Jindřicha II. Hovoří se v něm o dvou lvech, starém a mladém, kteří se utkají v zápase. Mladý lev při něm starému vypíchne oko a zraněný sok posléze umře v krutých bolestech. Jindřich II. skutečně zemřel na následek poraněného oka, které mu při turnaji v Paříži probodl kopím mladý hrabě Montgomery.

Mezi vykladači Nostradamových veršů existuje přinejmenším jeden, který se zatím údajně nespletl. Jean-Charles de Fontbrune na základě čtyřverší předpověděl rok předem zvolení Francoise Mitterranda francouzským prezidentem a atentát na papeže Jana Pavla II.  Jeho kniha se v té době prodávala rychlostí 5 000 exemplářů za den. V současné době vydává Fontbrune novou publikaci nazvanou Nostradamus, životopis a proroctví do roku 2025. Co nás podle Fontbruna v dalších dvaceti letech čeká? Od roku 2005 očekává tyto závažné události: uvěznění marockého krále, extrémní sucha, množení náboženských sekt, rozšíření války z Izraele do Evropy, útok ruských a arabských armád, okupaci Francie a Anglie, vylodění anglo-amerických vojsk v Portugalsku. Papež prý později prchne z Říma do Lyonu, kde bude zavražděn. Vzdálenější budoucnost zní slibněji. Na rok 2025 předpovídá Fontbrune „zlatý věk a celosvětový mír“.